„Dobře, budu ti věrný jako pes,” povídá manžel manželce, „ale budeš si muset zvyknout, že na tebe taky budu jako pes.”

„To je dobře, babi, že jsi přijela,” povídá malý Pepíček. „Opravdu? A proč?” ptá se babička. „No, táta říkal, že ke štěstí nám tu chybíš už jen ty…”

„Paní Nováková, víte, že v noci byl za vaším barákem cvičný výsadek komandos?” „Kdože?” „Komandos, to jsou ti, kdo útočí zezadu.” „No, vidíte, žiju se svým Pepou dvacet let a nevěděla jsem, že je také komandos!”

Manželka se durdí: „Jestli ještě jednou řekneš, že plácám, tak ti plácnu!”

Víte, co má slunce společného s tchyní? Ani na jedno se nedá dívat.

Přijde pan Novák domů: „Dneska jsem uzavřel pojistku na život.” „To jsi celý ty… Myslíš jen na sebe!”

Přijde manžel domů a vidí svoji tchyni. Ptá se: „Přijela jste autobusem nebo jste přilítla na koštěti?”

Rada pro dámy: Chcete se po nočním tahu zbavit týpka, kterého jste právě přitáhly domů? Odličte se!

„Tak ty ses oženil, vypadáš dobře, jako studentík…” „To máš pravdu! Zase pořád slyším poučky a chodím kouřit na záchod a po Večerníčku v televizi musím do postele…”

Stěžuje si Pepa: „Já mám v lásce hroznou smůlu, manželka mi na to vždycky přijde!”