Pan Karafiát se vrací z kremace své drahé manželky. Když se cestou ohlédne za krásnou blondýnkou, spadne pár centimetrů od něj obrovský kus omítky. „Pane Bože!” zvedne vdovec oči vzhůru. „Že už by byla Máňa v nebi?!”

Baví se dvě: „Můj manžel je děvkař!” „To můj zase syfilitik!” Z kuchyně se ozve manžel: „Ty náno, filatelista, a ne syfilitik!”

Ptá se muž ženy: „Co budeš dneska vařit?” „Oukrop,” odpoví manželka. Pán na to: „Kropim. Ale ptám se, co budeme mít dnes k obědu?”

Pokud se v manželství daří zle, jsou vinny obě strany: jak žena, tak tchyně.

Chlápek si stěžuje kamarádovi: „Měl jsem všechno, co jsem mohl chtít. Krásnej barák, velký auto, lásku nádherný ženy… a najednou plesk, všechno je pryč!” „Proboha, co se stalo?” „Moje žena to zjistila.”

Muž se vrátí z obchodu a manželka se na něj rozzlobí: „Chtěla jsem pizzu v prášku, ne v tabletě!”

Chlubí se manžel manželce: „Tak jsem dneska v práci zase vyslechl vyznání lásky!” „Že tě to baví, furt poslouchat za dveřma!”

Poučuje otec syna: „Chceš-li mít klidné manželství, musíš mít zavřenou hubu a otevřenou peněženku!”

Představte si, ležím u televize, jedním okem čtu noviny, druhým okem sleduji olympiádu v televizi, hryžu brambůrky, piju pivo, nohou si hraju se psem a přemýšlím, co bude večer – a najednou tam vpadne žena a křičí na mě, že prý nic nedělám!

„Člověk, který nedokáže mluvit tak, aby mu ostatní rozuměli, je idiot. Chápeš mě, miláčku?” „Ne, drahá!”