„Miláčku, udělal bys mi miminko?” zeptá se roztouženě Marta svého muže. „Ale ovšem,” prohodí muž, sedne si na postel, strčí palec do pusy a začne říkat: „Úúú, duů, brm, brm, dud… dud… brm…”

Jaký je rozdíl mezi manželem a okem na punčoše? Žádný. U obou záleží na ženě, jak daleko je nechá utéct!

Z koupelny se ozývá sladký hlásek: „Miláčku, jsem tu zcela sama, je mi zima a bojím se, nepřijdeš mi naproti? Bojím se vracet se sama.” Od televize zazní znuděná odpověď: „Ale kotě, jednoduše, až budeš vycházet z koupelny, vem si na sebe osušku a rozsviť v předsíni.”

Poznat ženatého muže je jednoduché. Velmi neadekvátně reaguje na otázku: „Kde jsi byl?”

Bylo, nebylo, jednou se zeptalo děvče chlapce: „Chceš si mě vzít za ženu?” Chlapec odpověděl: „Ne…” A děvče žilo šťastně na věky věků a chodilo nakupovat, tancovat, cestovalo, mělo kopu přátel, pilo martini a vždy mělo čistý dům a nikdy nemuselo vařit…

„Tato žena trpí pro víru.” „Jak?” „Věří, že má boty 35, a ona má zatím 39!”

„Představte si, paní Hudáčková, naše Květa bude mít dítě a neví, s kým!” „To mi povídejte, já mám manžela a nevím nač!”

Manželé jsou ve finanční krizi, a tak muž pošle manželku na ulici. Ona se ráno vrátí a vysolí na stůl 3 001 korun. „Který blbec ti dal jen korunu?” „Skoro každý.”

Pepa se potácí u dveří a poslouchá spílání své ženy. Tu manželka zakvílí: „Óóó, kousla jsem se do jazyka!” „Neříkej, jak jsi se mohla v tom fofru trefit?”

Manželka: „Miláčku, vidíš toho roztomilého chlapce na fotce? Teď zavři oči – dokážeš si vybavit jeho tvář?” Manžel: „Samozřejmě, nejsem blbej, ne?” Manželka: „Tak ho prosím v poledne nezapomeň vyzvednout ze školy, aby na svého otce nemusel zase čekat.”