„Ty že jsi manžel?” rozčiluje se žena. „Vždyť ty jsi s bídou polomanžel!” „Jó, to je z těch tvých polotovarů, co mi pořád vaříš!”

„Drahoušku, dnes večer mě nečekej, přijdu až k ránu.” „Dobře, miláčku, ale můžu se na to spolehnout?”

„Nedovedeš si představit, jaký mám hrozný život – moje žena měla dříve za muže šíleného boháče!” „Já to mám ještě horší. Ta moje si myslí, že má za muže šíleného boháče.”

Na ulici se perou dva muži. Opodál stojí holčička a pláče. Jde kolem chodec a zeptá se soucitně: „Ale copak maličká, pláčeš, protože se tatínek pere? A kterýpak to je?” „Ti dva to právě nevědí, proto se perou!”

„Karle,” volá mistr dílny, „máš tchyni na drátě!” Karel radostně zvolá: „Volá nebo visí?”

Jaká věta z úst manželky dokáže muže nejvíce rozpálit? „Miláčku, přijela moje maminka.”

Povídá vdaná žena muži, s nímž kdysi chodila: „Když tě vidím, tak mi stoupne sebevědomí, neboť vím, že jsem mohla skončit i hůř.”

„Je to pravda, že hlodavci jsou hloupí a žraví?” „Ale jistě, ty moje myšičko.”

„Karle, nepamatuješ si náhodou, co jste měli v pátek k obědu?” „Počkej chviličku, podívám se do kalendáře. Už to mám, tady to je: Pondělí – Maruška – Maďarský guláš – průjem já. Úterý – já – Milánské špagety. Středa – Maruška – Vepřo, knedlo, zelo – průjem já. Čtvrtek – …

„Nechtěla by ses projít se mnou dneska odpoledne po městě?” „Co bych tam dělala? Vždyť je neděle a všude mají zavřeno!” „Právě proto!”