„Vladimíre, přestaň chrápat!” okřikne v noci žena manžela. Probuzený spáč se zlobí: „S tebou už to nejde vydržet – vždyť ty už mně nedovolíš ani spát!”

Přijde chlápek pozdě v noci a omlouvá se: „Promiň, ale chlapi v hospodě závodili, kdo toho víc vypije!” „Tak jo, a kdo byl druhej?”

Manželka ve své poslední hodince vyčítá mužovi: „Před svatbou jsi mi sliboval, že mě ověsíš zlatými řetězy – ne že mě na nich oběsíš!”

„Tak nevím, jestli bude mít Pepík nějaké děti,” zoufá si paní Čermáková. „Je snad nějak nemocný?” „To ne, ale zamiloval se do hokeje!”

Známý bakteriolog volá na svoji manželku: „Miláčku, připravil jsem ti k Vánocům obrovské překvapení!” „Och ty můj bobečku, ty jsi úžasný. A prozradíš mně, co to bude?” „Objevil jsem nový druh zhoubného viru a nazval jsem ho tvým jménem!”

„Slyšela jsem pěkné historky o tvém manželovi.” „Tak mi je rychle řekni, potřebuji nové šaty!”

„Moje manželka,” stěžuje si chlap, „představ si, sebrala všechny vkladní knížky a utekla.” Druhý říká: „To máš ještě dobrý, ta moje je sebrala taky, šla do obchodu a ještě se navíc vrátila!”

„Umírám žízní,” volá manžel. „Na stole stojí džbán s vodou,” upozorňuje laskavá choť. „Ale to jsme si nerozuměli, říkal jsem, že mám žízeň, a ne, že se chci koupat!”

Když mi bylo patnáct let, tak mi věštkyně hádala, že budu všechny peníze utrácet za ženy. Teď mám manželku a tři dcery, a skutečně za ně utrácím všechny své peníze. No, v těch patnácti jsem si to skutečně představoval jaksi jinak.

„Dneska jsem vzal psa k veterináři,” vypráví kamarádům Standa. „Kousl totiž moji ženu.” „A tos ho byl nechat utratit?” „Ne, nechal jsem mu nabrousit zuby.”