Pozůstalý se omlouvá komisaři: „Nevykládejte si to špatně, že mě to ani moc nezaskočilo, když tchyni někdo zastřelil. Ona totiž byla vždycky střelená!”

Vypráví pan Brousek: „Za deset let manželství jsme se ženou jen jedenkrát vyšli z domu spolu.” „Do divadla?” zajímá se kamarád. „Ne, když u nás hořelo!”

„Paní Nováková, proč máte spálenou podprsenku?” „Hřála jsem si na prsou hada.”

Muž: „Nemyslíš, že bych měl nosit vousy?” Žena: „Určitě. Aspoň by nebylo vidět tolik tvýho obličeje.”

„Ten můj starej je strašnej sadista. Včera jsem mu vyprávěla, že jsem slyšela, že se poblíž Plzně v Labi utopil nějaký bezdomovec a on se tomu ještě smál!” pohoršeně povídá kamarádce paní Pitáková. „Proč se směješ?!”

„Paní Kalianková, vy máte nádhernou blůzku!” „A vy už jste na mně viděl něco ošklivého?” „Ano, vašeho manžela!”

Chlápek v posteli, místo očí půllitry. Manželka se vzteká: „Nehraj to na mě. Vidím ti na očích, že tě to nebaví!”

Jak poznáte, že máte krásnou ženu? Když za vámi začne chodit nejlepší přítel víc, když nejste doma, než když doma jste.

„Domácnosti vládneme rovným dílem,” chlubí se přátelům pan Malý. „Třeba včera – manželka se pustila do pečení, já se pustil do koláče!”

Ptá se muž: „Bože, proč jsi učinil ženu tak krásnou?” „Abys ji mohl milovat!” „Ale Bože, proč jsi ji učinil tak hloupou?” „Aby ona mohla milovat tebe!”