„A pak že se v té kalamitě nedá lyžovat!” spokojeně se ušklíbl lyžař a narazil do špičky smrku.

„Máme málo paliva,” oznamuje pilot věži. „Okamžitě žádáme další instrukce.” „Jaká je vaše pozice?” táže se země. „Nemáme vás na radaru.” Odpověď z kokpitu: „Stojíme na dráze číslo pět a už věčnost čekáme na cisternu!”

Hlavní lodní inženýr jemně položí ruku na pobočníkovo rameno: „Neboj, Ivane. Když ta loď půjde ke dnu, řekneme, že to byla ponorka.”

Tirák se srazí s protijedoucí Avií a oba řidiči jsou s těžkými zraněními převezeni do nemocnice. Když přijdou k sobě, povídá ten z kamionu: „Člověče, kam jsi koukal?” Řidič Avie se rozčílí: „Kam bych koukal, vole, do tvých dálkových!”

Říká muž v nacpaném autobuse: „Paní, v autobuse se musíte držet tyče!” „Ale vždyť já se držím.” „No dobře, ale já chci vystupovat.”

„Nesmíš se do všeho vrhat hlavou napřed,” rozumuje u vody otec. Syn na něj udiveně pohlédne: „Tak jak mám teda podle tebe udělat šipku?”

Po poušti se z posledních sil plazí žízní vysušený poutník. Tu narazí na dalšího, který je na tom obdobně, jenom už se přestal plazit a začal hrabat v písku jámu. „Myslíte, že narazíte na vodu?” pesimisticky poznamená první žíznivec. „Ne,” smířlivě zavrtí hlavou druhý, „dělám si hrob!”

„Slyšel jsem, že australské silniční vlaky mají na začátku jakési radlice, kterými odstraňují z cesty zvědavé klokany a zanechávají tak po sobě doslova jatka,” nadhodí jeden z návštěvníků besedy o Austrálii. „Ano, to je pravda,” přitaká zasvěcený cestovatel, „ale záleží, z jakého úhlu se na to díváte – pro mnohé …

Policista se ptá řidiče, který zavinil nehodu na křižovatce: „Vy nevíte, co znamená ta značka támhle?” „Ale samozřejmě, že vím,” řekne řidič. „Dej přednost v jízdě.” Policajt spráskne ruce: „No, tak proč jste se jí neřídil?!” „Vždyť jsem to udělal,” hájí se nešťastník. „Dal jsem před nos T v jízdě. …

Z pilotní kabiny se ozývá: „Je na palubě lékař?” „Ano, tady mezi cestujícími, co potřebujete?” „Oční choroba na pět písmen, poslední je L…”