Kohn navštíví Roubíčka a zastihne ho, jak seškrabává omítku ze zdi do papírového pytlíku. „Copak to vyváděj,” diví se Kohn, „snad nemalujou?” „Kdepak! Stěhuju se.”

Kohn chodil celý život třikrát denně do synagogy, kdežto jeho soused Roubíček tam ani nevkročil. Když bylo Kohnovi sedmdesát, oslovil Hospodina takto: „Bože, budiž blahosloveno tvé jméno! Což minul den, abych nevelebil tvou slávu, což byl skutek, o němž bych se s tebou neradil? Což byl kdy služebník tobě oddanější …

Jak získali cikáni mandarín? Oloupali bednu mandarinek.

„Poslechnou, Kohn, já mám slabej zrak, copak je napsáno na té synagoze?” „Abeles, tam je napsáno Voni jsou moula.” „Nepovídaj, Kohn! A to je tam napsáno hebrejsky?” „Nemlich hebrejsky, Abeles.” „Ale v tom případě se to, Kohn, čte pozpátku, takže je tam napsáno Moula jsou voni!”

Potkají se dvě zahalené ženy: „Prosím vás, vy jste také muslimka?” „Ne, já jsem tak škaredá!”

Přijde cikánka na sociálku a ptá se úřednice: „Héj, paní, kolik musím mít děcek, abych dostala podporu patnáct tisíc?” Úřednice se podívá do tabulek a řekne, že na patnáct tisíc potřebuje dvanáct dětí. „A sakra,” zakleje cikánka, „to budu muset dvě děcka zabít!”

Jak se řekne japonsky atomová bomba? Samajama domyfuč.

Jak dělají cikáni mošt? Vysypou vozík jablek na kanál, rozjedou je autem a nakonec vyndají záchytnou nádržku.

Petrohradští gardoví poručíci slopou v kantýně vodku a mažou duraka. O půlnoci Petrov prohraje poslední rubl, parádní uniformu i kord. A jako zástavu vloží do banku čest své ženy Natálie, proslulé krasavice a opět prohraje. Musí dát Ivanovovi klíče od svého domu. Ivanov odchází a Petrov pije a čeká. Ivanov …

Proč mají Somálci kroužek v nose? Aby se dali lehce posbírat magnetem.