„Nemáte tu nějaké leštidlo, které by bylo šetrné k pokožce?” zajímá se v drogerii pan Loudil. „A na co ho potřebujete?” „Manželka mi nevěří, že si myju hlavu, tak si chci naleštit pleš!”

Přijde policajt do prodejny obuvi a říká: „Chtěl bych krém na boty.” „Na jaké?” ptá se prodavač. „Na dvaačtyřicítky.”

Paní učitelka se ptá Pepíčka: „Pepíčku, jak dělá kočička?” „Mňau.” „Jak dělá pejsek?” „Haf, haf.” „A jak dělá liška?” „Na těchto základech můžete stavět…”

Ve velkoprodejně s nábytkem: „Pane odborníku, sedačka možná musí sednout, ale určitě ne až úplně k zemi!”

Povídá sousedka sousedce: „Můj starej vydělává vosum tisíc čistýho, k tomu každej měsíc vracíme devadesát flašek vod píva a my nejsme štond s tím vším vyjít.”

Obchodník na ulici: „Kúúpujte svaté obrááázky! Krista, Boha, Máááriu.”

Paní v řeznictví prosí řezníka: „Mohl byste mi dát jiný kousek? Nejím tlusté maso.” „To nebude nutné,” odvětí řezník. „Já vám to nakrájím na tenčí plátky.”

Vyměním manželku za metrák uhlí. Zn.: Nehřeje!

Do drogerie přijde plešatý pán a chce nějaký šampon. Prodavačka se skloní pod pult, chvíli tam hrabe a nakonec pokrčí rameny: „Zkuste jedině leštidlo na parkety.”

Na ostrově beze jména podniká bez živnostenského listu.