Jak poznáte, že je bankovka pravá? Když ji spálíte a ten popel plave, tak byla zaručeně pravá!

„Chtěla bych si koupit loveckou pušku,” říká paní v obchodě s mysliveckými potřebami. „A máte zbrojní průkaz?” ptá se prodavač. Žena se diví: „Oddací list nestačí?”

V kavárně popíjejí a debatují dva muži. „Musím už jít,” vyskočí najednou jeden, „za chvíli mám schůzku se známým, kterému dlužím tisíc korun.” „A kde se s ním máš sejít?” „Přece tady.”

Hledám dívku, která mi zpříjemní večer. Zn.: Nejlépe barmanku.

„Paní, tu televizi si určitě kupte,” povídá prodavač zákaznici. „Je to vynikající japonský výrobek.” „Víte, já bych ráda, když mi ji tak doporučujete. Ale ono to má jeden háček.” „Jaký?” „U nás v rodině nikdo neumí japonsky.”

Přijde chlapík do obchodu: „Dobrý den, máte kýbly?” „Umělohmotné, chcete sedmi, osmi, devíti, desetilitrové?” „Třeba sedmilitrové.” „Máme modré, červené, zelené a žluté.” „Dejte mi modrý.” „A na co ho potřebujete?” „Ale, hoří mi byt!”

„Slečno, můžu vám pomoci?” „Děkuji, ale ta taška není těžká.” „Nemluvím o tašce, ale mám známého plastického chirurga.”

Hledám muže kost a kůže… Zn.: Vykrmím!

„Cože, pane Novák, vy si chcete vypůjčit tisíc korun? A kde je záruka, že mi je skutečně vrátíte?” „Dám vám slovo čestného muže.” „No budiž. Očekávám vás tedy s tímto mužem večer doma!”

„Pane Novák, včera jste si kupoval nové boty a dneska chodíte bos?” „No, prodavačka říkala, že první týden mě budou tlačit!”