Bankovní úředník se špatným svědomím urychleně opouští své pracoviště. Cestou z banky narazí na spolupracovníka a ten jedovatě poznamená: „Slyšel jsem, že si tě chce ředitel povolat na kobereček…” „Jo, já vím,” odvětí náš hrdina, „právě proto jdu domů pro vysavač.”

„Slyšel jsem, že máš novou práci.” „To víš, na stavbě. Samé papírování.” „A co děláš?” „Pálím pytle od cementu.”

V podniku probíhá finanční kontrola. Sekretářka se úslužně ptá: „Pane řediteli, mám vám připravit kufřík s úplatky nebo rovnou pyžamo a zubní kartáček?”

„Ten můj šéf je nějakej divnej,” stěžuje si mladá sekretářka kamarádkám. „Pořád dokola mi říká, že TO chce udělat a nikdy mi neřekne CO!”

Mladý Murphy se v Dublinu hlásil do irské firmy jako technik. Na to samé místo se také hlásil jeden Američan a protože měli oba stejnou kvalifikaci, vedoucí oddělení je požádal, aby vyplnili test. Po skončení testu odevzdali své papíry. Za chvilku si vedoucí zavolal Murphyho a povídá: „Pane Murphy, to …

Sekretářka je jediné povolání, kde můžete mít nohy nahoře a šéf vás za to ještě pochválí.

Tento příběh je údajně skutečný a je o vztahu, který se vytvořil mezi skupinou zedníků a dítětem. Mladá rodinka s pětiletým děvčátkem se nastěhovala do domu vedle parcely, kde se stavěl nový dům. Děvčátko se přirozeně začalo zajímat o vše, co se dělo v sousedství, a začalo si povídat se …

Pavel se po těžkém otřesu mozku vrátí do práce a spolupracovníci hned vyzvídají: „Co se ti stalo?” „Spadla mi na hlavu švestka,” vysvětluje marod. „A z toho si měl otřes mozku?” nevěřícně kroutí hlavou kolegové. „Co se vám nezdá?” nechápe Pavel. „Chtěl bych vidět vás, kdyby vám spadl na hlavu …

Říká pan Novák: „Můj šéf je jako rána osudu.” „Jak to?” „Taky nikdy nevím, kdy a kde ho potkám!”

K řediteli podniku neočekávaně vejde manželka a vidí v sekretariátě mladou, překrásnou sekretářku. „Vždycky jsi mně říkal, že máš starou sekretářku?!” „Ano, ano…” odpovídá zmateně ředitel. „Ona onemocněla, a tak za sebe poslala svoji vnučku.”