Dala jsem poslední šanci Vašemu synovi v hodině chemie, protože propadá. Chtěla jsem slyšet něco kloudného z chemie, a tak nezadržitelně spustil tuto potupnou báseň: „Chemie, ta zmije, ta mě jednou zabije, Glcka – to jako já, Glcka mně do krku HCl nalije.” Prosím o potrestání.

Vyhazuje spolužáky z okna.

Učitel vyslýchá žáčka: „Pepíčku, tvoje slohové cvičení Můj pes je úplně stejné jako práce tvého bratra. Tys to opsal?” „Ne, ale je to ten samý pes.”

Když se kácí pes, létají řízky.

Učitel se ptá dětí, čím je jejich otec: „Můj otec je prodavač.” „Můj otec je doktor.” „Můj ptec je podnikatel.” „Můj otec je taxikář, ale maminka si zapomněla zapsat číslo auta!”

Frajer přijde do baru a je nezvykle mlčenlivý. „Co jseš tak smutnej?” ptá se ho blonďatá barmanka. Frajer vypráví: „Kámoš šel včera po ulici a nějakej pitomec mu urazil hlavu…” Blondýna se zajímá: „A co o ní řekl?”

Telefon na první pomoc: „Měl bych na vás prosbu. Kdybyste náhodou jeli kolem našeho domu, mohli byste se stavit? Nespěchá to, speciálně kvůli tomu nemusíte utrácet benzín…” „A co se stalo?” „Drobná nehodka – moje žena zívala, vyskočila jí čelist a teď nemůže vůbec mluvit.”

Na policii přijde rozrušený muž: „Tchyně se pověsila!” „A přeřezal jste okamžitě provaz?” zajímá se službu konající důstojník. „Ne,” odpoví chlápek. „Když jsem ji našel, ještě žila!”

Spisovatel se baví s kolegou: „Představ si, když jsem včera přišel domů, můj dvouletý syn právě dotrhal můj nejnovější rukopis!” „Neříkej, on už umí číst?”

Pan Novák se utopil při potápění na Ibize. Po dvou letech dostala paní Nováková telegram: „Pobřežní hlídka našla mrtvolu vašeho muže. Vyplavené tělo je obrostlé mořskými mušlemi a v nich jsou perly v hodnotě 15 milionů korun.” Paní Nováková odepisuje: „Perly prodat, peníze zaslat, návnadu hodit zpátky do moře!”