Zlatý bar

Chlápek se vrací po půlnoci domů, táhne z něj, v břiše mu šplouchá. Překoná šťastně práh u vchodu a tam už na něj čeká žena a spustí, kde že to sakra byl místo večeře. „V perfektním novém baru!“ říká manžel. „Zlatý Bar se to jmenuje, a mají tam všechno zlaté!“ „Nesmysl, žádné takové místo není, ty ožralo!“ „Jasně, že je! Mají zlaté vchodové dveře, zlaté podlahy, dokonce i mušle na záchodě mají zlaté!“ Na to se chlap dovalí do ložnice a usne. Žene to nedá a druhý den hledá v telefonním seznamu, a opravdu, na druhém konci města je Zlatý Bar. Tak tam zavolá: „To je Zlatý Bar?“ „Ano, madam, přejete si?“ „Mate zlaté dveře?! „Ano, samozřejmé máme!“ „Máte zlaté podlahy?! „Jistě, madam!“ „A co zlaté mušle?!“ Chvíli je na druhem konci ticho, a pak žena slyší barmana, jak na kohosi volá: „Hej, Tome, mám pocit, že mám stopu na toho chlapa, co ti včera nachcal do saxofonu!“