Žili byli dva bratři a oba…

Žili byli dva bratři – a oba to byli pěkní lumpové. Byli bohatí, a peníze jim umožnily skrývat před lidmi svou pravou tvář. Oba chodili do stejného kostela a tvářili se jako vzorní křesťané. Místní farář šel do penze a na jeho místo nastoupil nový. Ten oba bratry brzo prokoukl. Uměl dobře mluvit a kostel jen vzkvétal, takže farář pomýšlel na stavbu většího stánku Páně. Jeden z bratrů náhle zemřel. Druhý vyhledal faráře a nabídl mu, že doplní finance potřebné k dokončení kostela. Měl jenom jednu podmínku: „Při pohřbu musíte prohlásit, že bratr byl světec.”
Farář mu to slíbil a inkasoval šek. Příští den na pohřbu si farář nebral servítky: „Byl to špatný člověk. Podváděl svou ženu a tyranizoval celou rodinu. V našem městě snad není člověk, kterého by neokradl.”
V tomto duchu pokračoval a řeč ukončil slovy: „Ovšem ve srovnání se svým bratrem to byl učiněný světec.”