Díky Bohu, že jste přišel, pane doktore. Mám úplně zkažený žaludek. Umírám. Moje žena si myslí, že jsem snědl něco špatného, ale jedl jsem jen to, co každý šábes. Nejdřív jsem vypil víno na kiduš, pak jsem si dal barches, kousek gefilte fiš, studený mrkvový cimes od pátečního večera… Víte, studený cimes je popravdě daleko chutnější. Pak plněné drůbeží krky – to vám je delikatesa.
No a pak běžný oběd. Nejdřív polévku – á, pardon, něco jsem zapomněl. Měl jsem ještě malý předkrm – gehakte leber a k tomu jen ředkvičky. Potom tedy tu polévku – goldene jojch s macesovými knedlíčky, pořádně hustou a silnou. Nemám rád čiré tekutiny, vodu si mohu natočit i z kohoutku, nemám pravdu?
Pak hlavní chod – šoulet s husou a přirozeně rýžový kugl, dobře oslazený, se skořicí, ten moje žena umí. A to je snad všechno. Ne, moment. Po jídle byl samozřejmě jablkový štrúdl – jen dva kousky. A tak tohleto vlastně dělám celý život. Počkat, počkat, přece jen bylo něco jinak. Nakonec jsem si dal šálek čaje. A to bude ono, pane doktore. Ten čaj mi nesedl.
Přečtěte si také
Hádka
Hádají se Řek a Ital, kdo z nich má vyspělejší kulturu. Řek říká: „My máme …