Slon na zahradě

Potkají se Kohn a Silberstein.
„Co nového?” ptá se Kohn.
„Pořídil jsem domů slona.”
„Slona? K čemu slona?” diví se Kohn.
„No slon je báječná investice. Nemusím sekat trávu a prořezávat stromy na zahradě. Nevypouštím vodu z bazénku, slon ji nasaje a umyje mi auto. Také zalévá zahradu. Výborně v noci hlídá, je vidět a nikdo se k nám neodváží! Ani tchýně. Jen s mým svolením!”
„Hm, poslechnou, Silberstein, prodaj mi toho slona!”
„No, nerad! Ale že jsou to oni, maj ho mít. Nějak to už holt bez něj musím přečkat.”
Po měsíci se znovu potkají a Kohn hned spustí: „No to jsem si dal, že já jich poslechl! Tráva podupaná, stromy poničené, auto prošláplé. Žena mne opustila. V noci se nevyspím, celou noc ten zatracený slon troubí!”
„Nepěkně mluvěj o tom sloníkovi, Kohn! Takhle ho neprodaj!” podotkne Silberstein.