Problematické obouvání

Paní učitelka ve školce pomáhá dítěti obout si malé kovbojské boty. Oba tlačí, tahají, pořád se do těch bot nemůžou dostat. Když se to konečně podaří, oba si celí upocení sednou, chlapeček se podívá na boty a říká: „Paní učitelko, my jsme dali botičky obráceně.”
Tak se učitelka podívala a opravdu. Zachovala klid, boty s menší námahou znovu sundala a znovu je rvali, tentokrát na správné nohy. Chlapeček se podívá na botičky a namítne: „To ale nejsou moje boty.”
Učitelka se kousne do jazyka a s námahou zase botičky sundají. Ale chlapeček opět povídá: „To nejsou moje boty, to jsou boty mého bratra a máma mě je nechává nosit.”
Učitelka už neví, jestli se má smát nebo plakat. Znovu však pomůže chlapečkovi do bot. Když mu po té úporné námaze pomáhá do kabátu, udiveně se ho zeptá: „Kde máš rukavičky?”
A chlapeček prohlásí: „Já je mám nacpané v botičkách!”
(Soudní proces s učitelkou začne příští měsíc.)