Potkali se pan Roubíček a pan…

Potkali se pan Roubíček a pan Kohn a pan Kohn se s panem Roubíčkem nejen pozdraví, ale i zastaví: „Co říkaj, pane Roubíček, co říkaj tomu horentnímu zdražení másla?”
„No co bych měl říkat, pane Kohn, vláda za to nemůže…”
„Maj recht, vláda nemůže za nic, hlavně nemůže za neviditelnou ruku trhu, ta si svobodně dělá, co umí, a oni jsou snad proti svobodě?”
„Kdyby mě neskákali do řeči, pane Kohn, řekl bych jim ještě, že vláda za to ale taky může.”
„Taky se mně zdá, pane Roubíček. Ale oni snad vědí, jak za to může? To má dát na vývoz do Číny taková cla, aby se nevyplatilo vyvážet a aby tu nebyl nedostatek, a proto, jak se tady říká, nekřesťanský ceny?”
„Ale, ale, pane Kohn. Jakápak Čína. Tu její spotřebu by naše krávy a mlékaři zvládli levou zadní. Ale zkusili někdy spočítat, co se toho másla spotřebuje tady, když ho maj ti hlavouni všichni na hlavě? Máslo žlukne. Aby bylo jak ty peníze a aby nesmrdělo, musí být den co den čerstvý. Dovedou si to představit, kolik je ho zapotřebí? Hlavouny ta nová cena nezabije.”
„A my si můžem dát, pane Roubíček, a taky dáme margarín, rodnou sestru másla. Tak se maj, pane Roubíček…”
… a v šest večer po válce u Kalicha, zasalutoval jim předpisově právě kolem nich si vykračující dobrý voják.