Otcova mrkev

V době, kdy mi bylo už přes padesát, jsem si uvědomil zvláštní věc. Jako dítě jsem měl moc rád mrkev, a nejraději vařenou. Ta byla vždy v nedělní polévce. Ale nikdy jsem ji nedostal. Celé moje dětství ji dostával tatínek. A vždy jsem si říkal: „Až budu velký, tak budu mít také každou neděli mrkev já a děti ne.”
Připadalo mi to jako velká vzácnost. Jednou jsme seděli s rodiči, jsme velká rodina, a jedli jsme. Moje maminka dala zase tatínkovi velkou mrkev. Táta však úplně zrudl a řekl neuvěřitelnou větu: „Víš, já ti musím něco říct, teď když už je kluk velký. Já nesnáším mrkev. A jedl jsem ji jen proto, aby měly děti dobrý příklad!”