Moše Glikman

Chlápek jde po newyorské ulici, mávne a hned je tu stand by taxík. Vleze dovnitř a taxikář, Benny Koppelman, si pochvaluje: „Jste jak Moše Glikman. Ten taky vždycky, když jsem potřeboval rito, tak se znenadání objevil.”
Chlápek: „Kdo že?”
Taxikář: „Ale jeden maník, co měl vždycky štěstí. Asi jak vy, když jste teď potřeboval taxi a já byl hned stand by. A takhle to bylo u Mošeho Glikmana pořád.”
Chlápek: „No… dobře, ale občas se taky objeví trochu smůly, ne?”
Taxikář: „Ne ale u Mošeho Glikmana. Byl to klikař, navíc fantastický atlet a v golfu kam se na něj hrabal Tiger Woods. Kromě toho zpíval božský baryton v opeře a tančil líp než Fred Astaire. Měl jste ho slyšet, jak hrál na piano – skoro jako George Gershwin.”
Chlápek: „To zní, jako by to byl pěkný menš, co?”
Taxikář: „Nemlich tak. Paměť měl jako computer, dokázal si pamatovat járcajt u kdekoho, znal všechno, co se týkalo vína, jídel, gastronomie, dokázal si zapamatovat všechno. Ne jako já – vyměňoval jsem jednou pojistky a ve všech okolních barácích ve čtvrti rázem nastal blackout!”
Chlápek: „Wow, byl to asi machr, co?”
Taxikář: „Jasně, vždycky znal nejkratší cestu nebo zkratku a věděl, kde se dají čekat dopravní zácpy.”
Chlápek: „Mmm, ne moc lidí tohle zná.”
Taxikář: „… a taky věděl jak zacházet s ženskýma, jak to zařídit, aby se cítily fajn. Nikdy ženské neukázal záda a už vůbec ne, když byla v maléru. A jak se epes oblékal! Pane, vždycky poslední móda a šaty bez poskvrnky. Boty vždycky naleštěné.”
Chlápek: „Evidentně okouzlující člověk, ten Moše Glikman. Kdy jste ho viděl naposledy?”
Taxikář: „Abych pravdu řekl, nikdy jsem Mošeho Glikmana neviděl ani nepotkal.”
Chlápek: „Tak, ksakru, jak to, že o něm tohle všechno víte?!”
Taxikář: „Vzal jsem si vdovu po Moše Glikmanovi.”