Jedné noci se na nechráněném přejezdu stala děsivá nehoda. Vlak tam vrazil do auta, tlačil ho ještě 200 metrů. Nikomu se nic nestalo, ale řidič trval na tom, že chce náhradu škody a odškodné za psychickou újmu. Tak to řešil soud. Právník českých drah jako svědka předvolá železničáře, který měl u přejezdu službu.
„Řekněte nám, prosím vás, co jste dělal těsně před nehodou?”
A železničář říká: „Stál jsem u vjezdu na přejezd a mával jsem na řidiče lucernou. Takhle.” Vytáhl lucernu a začal s ní vehementně mávat. „Ovšem řidič nedbal mého varování a přesto vjel na přejezd.”
Soud po krátké poradě vynesl rozsudek, zprostil dráhy všech obvinění a právník pak zašel za železničářem a říká mu: „Chlape, díky vám jsme to vyhráli. Díky Bohu, že jste tam stál s tou lucernou.”
A ten muž říká: „Ale pane doktore, řeknu vám, stejně jsem měl dneska pěkné nervy.”
„Jo? A proč?”
„Já jsem se bál, aby se mě někdo nezeptal, jestli ta lucerna byla rozsvícená.”
Přečtěte si také
Konečně
Poslední den v roce vedou odsouzence na smrt. Odsouzenec je ale podezřele veselý, prozpěvuje si …