Jeden zbožný člověk, když se…

Jeden zbožný člověk, když se dožil 105 let, přestal náhle chodit do synagogy. Jeho přátelé, znepokojeni jeho nepřítomností po tolika letech projevované zbožnosti, zašli neprodleně za rabínem. Ani rabín neotálel a vydal se za souvěrcem. Ten se k jeho překvapení těšil skvělému zdraví! Proč tedy, když mu nic není, přestal chodit do synagogy?
Stařec ztišil hlas: „Když mi bylo devadesát, tak jsem, rebe, očekával, že si mne, budiž pochválen, povolá každým dnem. Pak mi bylo devadesát pět, potom sto a teď, rebe, teď si myslím, že na mne, budiž pochválen, zapomněl – a tak se mu nechci zbytečně připomínat.”