Indiánův kmen

K smrti vysílený zahraniční turista se z posledních sil, s jazykem na vestě plíží vysmahlou prérií, když se před ním náhle objeví osamělý indiánský lovec.
„Pomozte, dobrý muži, pomozte mi!” škemrá zoufale cizinec.
„Nebát se, nedaleko můj kmen,” uklidňuje ho rudoch.
„Dobře, tak mě, pro Boha živého, nějak dostaňte k tomu vašemu kmeni!” vzpíná ruce polomrtvý.
Indián si ho přehodí přes rameno, jako by to byl nějaký pytel s moukou a dlouho ho někam nese vypraženou, nehostinnou krajinou. Pak se u takového malého háječku podivných, téměř uschlých stromečků zastaví, shodí svůj živý náklad na tvrdou zem a ukazuje na jeden ze stromků, který nemá vůbec žádnou korunu ani jedinou větévku: „To můj kmen!”