Francouzská samaritánka

Dva kamarádi, Pepík a Karel, se vraceli domů z Francouzské riviéry. Na osamělé venkovské cestě měli poruchu motoru. Auto nechtělo poslouchat, a proto dále šli pěšky hledat pomoc. U cesty byla krásná vila, zaklepali na dveře a vzápětí jim přišla otevřít s úsměvem krásná, mladá majitelka. Dala jim výbornou večeři, pak připíjeli na zdraví, a protože už bylo pozdě, ubytovala je přes noc.
Přesně za devět měsíců poté obdržel Pepík z Francie úřední listinu. Po přečtení obsahu se mu čelo orosilo potem, ruce se rozklepaly, a tak ihned zavolal svého kamaráda.
„Karle, vzpomínáš si na naši loňskou dovolenou ve Francii a především na tu půvabnou majitelku vily, která nás celý večer hostila a pak nás nechala u sebe přes noc?”
„To víš, že jo, zejména to červené vínečko bylo výborné!”
„A teď, Karlíku, podívej se mi do očí a řekni pravdu – dal jsi jí tehdy moji přesnou adresu?”
„Dal, a to jen ze žárlivosti, neboť jsem viděl, že se jí více líbíš než já!”
„Ty jsi, Karle, opravdu dobrý přítel, nikdy ti to nezapomenu!” Na chvíli se odmlčel a pak pokračoval: „Právě jsem dostal z Francie doporučený, úřední dopis, ve kterém její notář sděluje, že naše půvabná hostitelka nedávno zemřela a že mi odkázala vilu a půl miliónu franků!”