Co se dá naučit na stavbě

Tento příběh je údajně skutečný a je o vztahu, který se vytvořil mezi skupinou zedníků a dítětem.
Mladá rodinka s pětiletým děvčátkem se nastěhovala do domu vedle parcely, kde se stavěl nový dům. Děvčátko se přirozeně začalo zajímat o vše, co se dělo v sousedství, a začalo si povídat se zedníky. Motalo se mezi nimi, kteří měli zlaté srdce a prakticky si ji adoptovali jako talisman. Povídali si s ní, když měli svačinu nebo oběd a občas jí dali drobné práce, aby jí poskytli pocit důležitosti. Dokonce dali dítěti i pracovní rukavice a přilbu, což ji strašně těšilo.
Na konci prvního týdne jí dali obálku s nějakými drobnými jako plat. Dítě vzalo výplatu pyšně domů a maminka jí navrhla, aby otevřeli na její jméno účet v bance. Paní v bance byla velmi nadšená, když jí děvčátko vykládalo o svojí „práci” na stavbě a že za to má dokonce i „výplatu”.
„Určitě jsi pracovala velmi těžce, když jsi tohle všechno vydělala,” poznamenala s úsměvem.
Děvčátko: „Ano, dělala jsem s Jožinem, Mirkem a Dušanem, budujeme velikánský dům!”
„Bože můj,” pokračovala paní. „A budeš na stavbě dělat i příští týden?”
Dítě se zamyslelo a potom vážně prohlásilo: „Myslím, že jo… jestli ti pitomci ze stavebnin dovezou cihly…”