Vrchol

Leze takhle chlap po skoro kolmý skále, 8000 metrů vysoko, už je skoro na vrcholku. Najednou mu podjede noha, vysmekne se mu ruka a už se řítí dolů. Nad sebou vidí jen vzdalující se vrchol, pod sebou přibližující se ostrá skaliska. „Tak to je konec,” pomyslí si. Situace je naprosto jednoznačná, beznadějná. V posledním okamžiku mu projede hlavou spásná naděje a začne se modlit: „Pane bože, jestli jsi, udělám, cokoliv mi řekneš, cokoli budeš chtít, jen když mě zachráníš.”
A najednou se nad ním rozlila jasná záře a ozval se mohutný hlas: „Zachráním tě, ale musíš si uprdnout tak silně, aby to bylo slyšet po celém širém okolí!”
Chlap teda sebere všechnu sílu, pořádně se nadejchne, aby tomu dal na důrazu, a opře se do toho jako nikdy v životě. Následoval strašnej zvuk toho nejhlasitějšího a nejsilnějšího ulevení na světě. Dal do toho prostě všechno, co moh, aby taky ne, když mu jde o život.
A jak tak doznívá ozvěna toho mocného burácení z okolních skal, tak mu někdo zatřese ramenem a ozve se jiný, o něco slabší hlas, který říká: „Pane kolego, pane kolego, haló! Když už nám tady na poradě spíte, tak aspoň neprďte!”