V jedné vesničce

V jedné malé polské vesničce měli jedinou kravku a už přišel její čas, a tak museli udělat sbírku a za všechny peníze, co vybrali, koupili v dalekém Minsku krásnou mladou kravku. A ta dávala dostatek mléka – a jakého! A už bylo dobře, a tak začali přemýšlet, že by k ní přivedli býka, že by bylo dobré mít více takových kraviček, aby už nikdy neměli strach o mléko. A jak řekli, tak udělali, přivedli býka a dovedli ho s kravkou na pastvu.
A pak se celí smutní vrací večer a hned za rabínem.
„Rebe, co děláme špatně? Dovedli jsme ta zvířata na pastvu a bejk by do toho šel, ale když blížil zprava, kravka furt uhýbala vlevo a když na to šel zleva, kravka uhýbala doprava. A tak celý den a nic z toho nebylo, jen my jsme z toho otrávení a nevíme co s tím, a tak jdeme za tebou pro radu, rabi,“ vylévají si srdce.
Rabi se zamyslel a pravil: „Nu, a proč jste tuto kravku kupovali právě v Minsku?“
Chasidi zpozorněli: „Rabi, je vidět, jak jsi ve své nevýslovné moudrosti moudrý. My jsme ti ani neřekli, kde jsme ji koupili a ty víš hned, že je z Minska? Jak jsi to poznal?“
Rabi se k odpovědi moc neměl, jen se zasmušil a pak špitl: „Moje žena je taky z Minska.“