Malý synek se ptá tatínka, co je to kapitalismus. Tatínek chvíli přemýšlí a pak začne povídat: „Já jsem živitel rodiny, chlapče, já budu ‚kapitalista‘. Tvoje matka se stará o rodinné finance, budeme jí říkat ‚vláda‘. My jsme tvoji rodiče a tak se staráme o tvoje potřeby… tedy ty budeš ‚lidi‘. Služebná… no budeme jí říkat ‚pracující třída‘. Tvůj malý bratříček bude… ehmm… ‚budoucnost‘. Přemýšlej o tom, synku a zítra si popovídáme.“
Chlapeček toho má plnou hlavu a jde tedy spát. V průběhu noci ho však probudí pláč jeho mladšího bratříčka. Již znaleckým okem obhlídne situaci a zří, že dítko je pokakané. Tak se rozhodne, že půjde za maminkou a oznámí jí to.
Když přijde do ložnice rodičů, slyší jen spokojené odfukování a tak se rozhodne mamku nebudit a jde rovnou za služebnou.
Už za dveřmi je slyšet podivný hluk, a tak nakoukne klíčovou dírkou a vidí tatínka se služebnou, jak si užívají. Protože je zamčeno, tak se rozhodne nechat to na ráno.
Ráno u snídaně říká: „Tati, myslím, že už chápu politický koncept kapitalismu.“ Tatínek potěšeně vzhlédne a říká, ať mu ho tedy poví, že ho kdyžtak opraví.
No a synáček spustí: „Takže… kapitalista spokojeně ojebává pracující třídu. Zatímco vláda spí, mínění lidu je ignorováno a budoucnost je úplně posraná.“