Tohle je expres, ten v Libni nestaví

Chlápek ve vlaku se ptá průvodčího, kdy ten vlak staví v Libni. „Pane, tohle je expres, ten v Libni nestaví.“ „Vy si děláte legraci, ne? Já nutně rnusím vystoupit v Libni!“
„Je mi líto, pane, ale tenhle vlak tam nestaví.“ „Musí přece být nějaká možnost!“ „No, jedna by byla. Můžu říct trojvedoucímu, aby zpomalil, a já vás podržím nad nástupištěm a dostanu dolů.“ „To zní šíleně. Bude to fungovat?“
„No, stojí to za pokus.“ Vlak tedy vjíždí do nádraží, průvodčí drží chlapa za sako ve vzduchu. Chlápek ve vzduchu utíká. Průvodčí jej pomalu spouští níž, až se chlapovy nohy dotknou nástupiště. Kmitají se neuvěřitelnou rychlostí. Průvodčí jej pouští, chlap pomalu ztrácí na rychlosti. Už to není sprint, ale normální svižný běh. Když chlapa míjí konec vlaku, z posledních dveří se někdo vykloní, popadne jej za límec, vtáhne do vlaku a povídá: „Chlape, máte štěstí, že jsem tu zrovna stál. Tenhle vlak tady totiž vůbec nestaví!“