Myslivci mají ples. Jeden machr se vytahuje, že podle hmatu pozná, z jakého zvířete je kožešina a přesně ji ocení. Samozřejmě se najdou takoví, co se s ním chtějí vsadit. O láhev vodky. Tak donesou první vzorek a ten machr se zavázanýma očima povídá:
„Kanec, tak za sedm stovek.“
A vyhrál láhev. Podruhé předvedl to samé se srncem za dvanáct set a potřetí se zajícem ze stovku.
Tak ty tři lahve vodky společně s osazenstvem stolu vytáhne a jde domů. Ráno je doma tichá domácnost. Když nedostane oběd a pak ani večeři, nedá mu to a jde za manželkou co že se jako děje.
A manželka na to:
„Že jsi se zase včera na plese vožral, na to už jsem zvyklá. Že jsi pak doma sežral z ledničky řízky, co měly být dneska k obědu, to bych ti odpustila. Odpustila bych ti i ten poblitý záchod.
Ale že ses potom na mě až do rána sápal, osahával mě a řval u toho „Krtek za tři padesát!“, to ti nikdy neodpustím.“