To je hezké

Dvě ženské z vesnice mají svatbu stejný den, a asi po roce se potkají a vyprávějí si. První říká:
„Můj muž je na mne tak hodný. K narozeninám mi koupil nádhernou brož s rubínem a diamantový náhrdelník.“
„To je hezké.“
„A k vánocům mi vybavil kompletně kuchyň.“
„To je hezké.“
„A k výročí svatby mi věnoval nejnovější model mercedesu.“
„To je hezké.“
„A co tvůj manžel, jaký je?“
„No, víš, vzala jsem si člověka trochu nad moji úroveň, tak mi zaplatil společenskou školu.“
„Společenskou školu? A co se tam učí?“
„No, třeba mne naučili říkat ‚To je hezké’ místo ‚Jdi do prdele!’“