Teda kováři

Vesnický kovář musel dřív umět všechno. Stalo se, že přišel do kovárny mlynář a povídá: „Kovářskej, všeho nech, pojď do mlýna, mlynářce je zle!“ Kovář přijde do mlýna, panímáma naříká, že ji všechno bolí. „Svlečte se a lehněte si na břicho!“ poroučí kovář. A vezme kus sádla, pleskne ho mlynářce na záda a promazává. Mlynářka jen vzdychá a povídá: „Teda kováři, ten hořejšek povolil, ale všechno jakoby se teď nahrnulo dolů.“ „Mlynářko, kalhotky dolů a nohy od sebe!“ zavelí kovář. A vyndá ocas, pořádně ho otře sádlem a šup s ním do mlynářky. Promazává a mlynářka slastně kňučí. Na všechno kouká mlynář, vyndá z huby fajfku, odplivne si a povídá: „Teda kováři, kdybych na vlastní oči neviděl, že tu mlynářku promazáváš, tak bych řekl, že ji šukáš!!!!“