Socha

Ženská měla v posteli milence, když v tom slyší, jak na příjezdové cestě chrastí štěrk pod koly manželova automobilu. Nezpanikařila a rychle vymyslela řešení. Postavila chlapa do kouta, a řekla mu, aby se ani nehnul, namazala ho dětským olejem a posypala alabastrovým práškem.
Když se manžel podivoval, co to je, povídá mu: „Drahý, to je socha. Stejnou si koupili Štěrbovi naproti přes ulici a mně se tak líbila, že jsem si řekla, že si ji koupíme taky.“
Tím debata skončila a o soše už nepadlo ani slovo, ani když šli večer spát. Ale chvilku po tom, co manželka usnula, vstal manžel z postele, odešel do kuchyně a vrátil se se sendvičem a sklenicí mléka.
Otočil se k soše a povídá: „Tu máte, vemte si. Já tuhle stál u Štěrbů tři dny v pozoru jako idiot a nedali mi ani sklenici vody.“