Sázka

Přijde stará dáma do Chase Manhattan Bank. V náručí má velký papírový pytel. Přistoupí k okýnku a chce mluvit s prezidentem banky. Úředník, že lituje, ale není to možné.
„To se uvidí,“ řekne dáma. „Mám tu tři milióny na hotovosti, chci si otevřít konto a když mě k němu nepustíte, půjdu jinam a zatelefonuju mu, že jste mě vyhodil.“
Takže ji zavedou k prezidentovi Chase Manhattan Bank, ten je na starou dámu hrozně milý, všechno zařídí, ovšem – je zvědavý, jak k penězům přišla. Burza? Dědictví?
„Já se sázím,“ vysvětluje stará dáma. Prezident je překvapen. Sází? S kým? A o co?
„Vsadím se například s vámi, pane prezidente, o pětadvacet tisíc dolarů, že budete do zítřka do deseti hodin dopoledne mít hranaté koule!“
Prezident užasne, je trochu pohoršen, ovšem pětadvacet tisíc dolarů je částka, která je zajímavá i pro prezidenta Chase Manhattan Bank. Vsadí se, večer jde domů, pořád se kontroluje, žádnou změnu neshledává, i ráno je všechno v pořádku, naposledy se zkontroluje v 9.55, a když se ozve v deset klepání na dveře, má báječnou náladu.
Stará dáma vejde s elegantním pánem v závěsu. Jde kvůli té sázce a ten pán je její právník.
„Je mi líto, madame,“ za4ne prezident Chase Manhattan Bank, „ale tentokrát, jak se obávám, jste nevyhrála.“
„To se stává,“ krčí dáma rameny. „Jistě chápete, že vám sice věřím, ovšem přesvědčit se musím!“
Prezident Chase Manhattan Bank souhlasí, stáhne kalhoty, stará dáma se přesvědčí a prezident najednou řekne:
„Promiňte, madame, ale proč váš právník mlátí hlavou o stěnu?“
Stará dáma se usměje:
„Já se s ním vsadila o sto tisíc dolarů, že dneska dopoledne budu držet prezidenta Chase Manhattan Bank za koule!“