Ručník

Byla jsem objednaná ke gynekologovi na prohlídku. Nečekaně sestřička volala, že jsem byla přesunuta na ten den ráno v 9.30hod. Jelikož cesta tam trvá 35 minut, opravdu jsem neměla moc času nazbyt. Jako většina žen v těchto případech, i já si velmi potrpím na hygienu při takovýchto návštěvách, ale bylo jasné, že dnes ráno nebudu mít šanci. Rychle jsem vběhla do koupelny, strhla pyžamo ze sebe, namočila ručník, co ležel vedle umyvadla, umyla jsem se jím tam dole, aby jsem byla tak nějak prezentovatelná, hodila ručník do špinavého prádla, hodila něco na sebe a utíkala k autu. V čekárně jsem byla jen pár minut, když mě zavolali dovnitř. Jak to už bývá, vyhupla jsem na stůl, otočila tvář na druhu stranu místnosti a předstírala, že jsem někde jinde. Proto mě trochu překvapilo, když gynekolog pronesl: „Dnes jsme si dali na sobě extra záležet, že ano?“ Neodpověděla jsem. Zbytek dne proběhl jako vždy. Když přišla moje 7-roční dcera ze školy, tak šla do koupelny a ptá se: „Mami, kde je můj ručník?“ Říkám jí: „Je ve špinavém prádle, vezmi si ze šuplíku čistý.“ Ona na to: „Ne, potřebuji ten, co tu byl dnes ráno – schovala jsem si do něj všechny svoje třpytky!!!