Proč tak smutně?

Ve škole probírají děti zaměstnání svých tatínků. Jaroušek říká: „Můj tatínek je pekař.“ Anička: „Můj tatínek je ředitel.“ Vlastík: „Můj tatínek je doktor.“ Přihlásí se Pepíček a smutně říká: „Můj tatínek je taxíkář.“ Paní učitelka se zeptá: „A proč to říkáš tak smutně, Pepíčku, vždyť taxíkář je také užitečné zaměstnání?“ Pepíček smutně odpoví: „Když ona si maminka tenkrát zapomněla napsat číslo toho taxíku.“