Na nádražním hajzlíku sedí chlapík, sedí a tlačí už půl hodiny a hovno stále v poslední zatáčce, když přijde druhý, zavře dveře vedlejší kabinky a hned poté PRC-PRC a Žbluňk.
Ten první se obrátí ke spolusráči povídá: „Teda pane, to vám závidím, já tu tlačím půl hodiny stále nic, vy si přijdete a hned PRC-PRC a Žbluňk.“
Z vedlejšího hajzlu se ozve smutný hlas: „Pane není co závidět, to PRC-PRC bylo dřív, než jsem rozepnul kalhoty a to Žbluňk, to byl můj mobil.“