Pilot: „Dobré ráno, Bratislavo.“
Věž: „Dobré ráno, pro informaci, tady je Vídeň.“
Pilot: „Chystáme se na přistání, Bratislavo.“
Věž: „Tady je opravdu Vídeň.“
Pilot: „Vídeň?“
Věž: „Ano, Vídeň.“
Pilot: „Ale proč? My jsme chtěli do Bratislavy.“
Věž: „O.K., tak přestaňte přistávat a zahněte doleva.“
Věž: „Jste Airbus 320, nebo 340?“
Pilot: „Samozřejmě že Airbus 340.“
Věž: „V tom případě buďte tak laskav a zapněte před startem taky ty dva další motory.“
Věž ironicky k pilotovi, který právě obzvlášť tvrdě přistál: „Nojo, přistání nemusí být žádný tajemství, pasažéři můžou klidně vědět, že už jsou dole.“
Pilot: „To nevadí, oni stejně vždycky tleskaj!“
Pilot společnosti Alitalia, kterému vyřadil blesk z provozu půlku kokpitu:
„Skoro všechno nám vypadlo, nic už nefunguje, ani výškoměr už nic neukazuje…“
Po pěti minutách nadávání se ozve pilot jiného letadla: „Drž už hubu a zemři jako chlap!“
Pilot: „Máme málo paliva. Okamžitě žádáme další instrukce.“
Věž: „Jaká je vaše pozice? Nemáme vás na radaru.“
Pilot: „Stojíme na dráze 2, čekáme už věčnost na cisternu.“
Věž: „Po přistání prosím na Taxiway Alpha 7, Alpha 5, Whiskey 2, Delta 1 a Oskar 2.“
Pilot: „Kde to je? My se tady přeci nevyznáme!“
Věž: „Nic si z toho nedělejte, já jsem tady taky teprve druhý den.“
Pilot: „Žádáme o povolení ke startu.“
Věž: „Sorry, ale nemáme váš letový plán, kam letíte?“
Pilot: „Do Salcburku, jako každý pondělí.“
Věž: „Dneska je úterý.“
Pilot: „To je super, tak to máme dnes volno.“
Věž: „Vaše výška a pozice?“
Pilot: „Měřím 180 a sedím vpředu vlevo.“
Věž: „Máte dostatek paliva, nebo ne?“
Pilot: „Ano.“
Věž: „Ano co?“
Pilot: „Ano, pane.“
Věž: „Oznamte nám očekávaný čas příletu.“
Pilot: „Úterý by se mi docela hodilo.“