Pepíček je genius

Paní učitelka Hovorková, která učila ve druhé třídě, měla potíže s jedním ze svých žáků. Jednou se ho zeptala: „Co je to s tebou, Pepíčku?“
Pepa jí odpověděl: „Já jsem chytřejší, než na druhou třídu. Moje sestra je ve třetí třídě a já jsem chytřejší než ona! Myslím, že bych měl taky patřit do třetí třídy.“
To už bylo na paní učitelku příliš. Zavedla Pepíčka do ředitelny. Pepa čekal u sekretářky a učitelka vysvětlila řediteli, o co jde. Ředitel jí řekl, že si hocha vyzkouší sám. Pokud nebude umět odpovědět na některou z otázek, půjde zpátky do druhé třídy a hotovo. Učitelka s tím souhlasila.
Přivedla Pepu k řediteli, vysvětlila mu podmínky zkoušky a Pepa souhlasil. Ředitel: „Kolik je 3×3?“
Pepa: „Devět.“ Ředitel: „Kolik je 6×6?“
Pepa: „36.“
A tak to šlo dál s každou další otázkou, o které si ředitel myslel, že by ji měl žák třetí třídy umět zodpovědět. Ředitel se podívá na učitelku a povídá: „Já myslím, že Pepa už může jít do třetí třídy.“
Učitelka povídá řediteli: „Já mu dám taky pár otázek.“ Ředitel i Pepa souhlasili.
Učitelka: „Co má kráva čtyři a já jen dvě?“
Pepa (za okamžik): „Nohy.“
Učitelka: „Co ty máš v kalhotách a já ne?“ Ředitele ta otázka překvapila.
Pepa odpověděl: „Kapsy.“
Učitelka: „Co je tohle: začíná to na P a končí na A, je to většinou kudrnaté, blond, černé nebo rezavé?“
Pepa: „Paruka.“ Ředitel se posadil zpříma a spadla mu čelist.
Učitelka: „Co je tvrdé a růžové, když to jde dovnitř, a ven to jde měkké a mokré?“ Ředitel vyvalil oči a než tomu mohl zabránit, Pepa řekl: „Žvýkačka.“
Učitelka: „Co dělá muž vstoje, žena vsedě a pes na třech nohách?“
Pepa: „Podává ruku.“ Ředitel se roztřásl.
Učitelka: „Co je to: začíná to na S a končí na Ž a je u toho spousta vzrušení?“
Pepa: „Soutěž.“ Ředitel si oddechl a povídá učitelce: „Dejte Pepu třeba do páté třídy. Moje odpovědi na těch posledních šest otázek by byly všechny špatné.“