Dvě jeptišky, sestra Logika (SL) a sestra Matematika (SM)
byly na cestě domů do svého kláštera.
SM: Všimla sis, že nás už 38 minut pronásleduje nějaký muž? Ptám se, co asi chce?
SL: To je přeci logické – chce nás znásilnit.
SM: Proboha! Při této rychlosti a vzdálenosti nás nejpozději do 5 minut dožene. Co budeme dělat?
SL: To jediné co je logické: půjdeme rychleji.
SM: Nefunguje to!
SL: Přirozeně, že to nefunguje! Ten muž udělá také to jediné, co je logické: Půjde také rychleji.
SM: Tak co tedy uděláme? Při této rychlosti nás už za 3 minuty dohoní.
SL: To jediné co je logické: Rozdělíme se. Já půjdu jednou cestou a ty tou druhou. Nemůže nás
přece pronásledovat obě.
Muž pronásledoval sestru Logiku.
Sestra Matematika došla do kláštera a měla obavy o sestru Logiku.
Konečně sestra Logika také dorazila domů.
SM: Sestro Logiko! Zaplať Pán Bůh, že už jsi tady. Pověz mi, co se stalo!
SL: To jediné co je logické: Ten muž nás nemohl pronásledovat obě, tak šel jen za mnou.
SM: No jo, to vím! Ale co se stalo potom?
SL: To jediné co je logické: běžela jsem nejrychleji, jak jen jsem mohla.
SM: A potom?
SL: To je přece logické. Začal utíkat také co nejrychleji, jak jen uměl.
SM: No a co pak?
SL: To je přece logické, stalo se to, co se stát muselo. Dohonil mne.
SM: Chudáčku, co jsi pak udělala?
SL: To jediné, co je logické: Vyhrnula jsem si sukni nahoru.
SM: Ó! Sestro! A co udělal ten muž?
SL: To jediné, co je v takové chvíli logické: Spustil si kalhoty dolů.
SM: Ó ne! A co se stalo potom?
SL: Není to logické, sestro? Jeptiška s vyhrnutou sukní může přece utíkat
daleko rychleji než muž se spuštěnými kalhotami!