Finále mistrovství světa ve volném stylu…
Nastupujou proti sobě Franta Voháňka, 180 na 85 a Rus Saša Medveděv, 2,20 m , 130 kg neporaženeýšampión… Trenér si k sobě naposledy zavolá našeho borce: „Hele Franto proti němu stejně nemáš moc šancií ale hlavně tě nesmí dostat do toho svého preclíku. To je jeho speciální chvat, ze kterého se ještě nikdy nikdo nedostal. Pamatuj si to, hlavně ne do preclíku… A drž se!“ Borci naběhnou do ringu, chvíli se tak jako okopávaj, oplácávaj, tahaj za rukávy až najednou Franta letí vzduchem, švác ho na zem a už je v preclíku. Zkroucenej jak vánočka chytá dech a sleduje po očku rozhodčího, který se chystá odpískat konec. Když tu si všimne těsně u svy hlavy trenek ze kterých koukaj z nohavice koule. Tak s obrovskou námahou natáhne krk a vší silou se do nich zakousne. Ozve se hroznej řev a najednou letí vzduchem pro změnu Saša, práskne sebou na zem na něm náš Franta až Rusovi vyrazí dech. Za pár vteřin je po zápase a ohromenej trenér nadšeně plácá vítězného Frantu po zádech: „Člověče, to bylo něco naprosto fantastického! To ještě nikdy nikdo nedokázal! Jak se Ti to prosím Tě podařilo? Já myslel, že už je hotovo…“ „To já v jednu chvíli taky,“ oddechuje Franta, „ale to byste trenére nevěřil jakou v sobě člověk najde sílu když si kousne do svejch vlastních koulí…“
Přečtěte si také
Paní Čermáková
V jednom malém městě povolal právník k soudu jako svědka jednu starou paní. Když složila …