Minulý týden jsme šli s přáteli do jedné znovuotevřené restaurace. U číšníka,
který nás objednával jsem si všiml, že má v náprsní kapsičce vesty lžíci.
Vypadalo to trochu divně. Když k našemu stolu přišel pomocník, aby nám dal
pečivo a vodu, taky měl ve vestě lžíci. Jak jsem se tak rozhlížel okolo, vidím,
že komplet personál má lžíci v kapse.
Když dorazil náš číšník s předkrmem a polévkami, ptám se ho: „Promiňte, na co
je ta lžíce?“
„Víte“ vysvětluje číšník, „majitel si pozval konzultantskou firmu, aby nám
pomohla vylepšit veškeré pracovní procesy. Po několika měsících analýz, přišli
s tím, že lžíce je ten nejvíce padající předmět. Průměrně připadají tři spadlé
lžíce na jeden stůl za hodinu. Když bude personál lépe připraven, může se
omezit počet cest pro lžíci do kuchyně a tak se dá ušetřit až 15 člověko-hodin
za směnu.“
Samozřejmě s mým štěstím se mi podařilo lžíci upustit. Okamžitě byla nahrazena
z jeho zásob.
„Vezmu si novou lžíci až budu mít cestu do kuchyně, místo toho abych tam šel
zbytečně teď hned.“
To na mě udělalo dojem. Také jsem si všiml, že mu zpod vesty vykukuje provázek.
Koukám okolo a vidím, že všichni číšníci mají ten samý provázek.
Ještě před tím než opustil náš stůl se ho ptám, „Promiňte, ale můžete mi říct
na co máte všichni ten provázek?“
„Samozřejmě!“ Pak se trochu ztiší. „Ne všichni jsou tak všímaví.“
„Ta konzultantská firma také zjistila, jak se dá zkrátit čas našeho pobytu na
toaletě. Když si uvážeme ten provázek k tomu ´tam dole´, můžeme ho vytáhnout
aniž bychom si na něj šahali a tím eliminujeme nutnost mýt si ruce, přičemž
omezíme dobu potřebnou pro vyčurání až o
76,39 procenta.“
„No jo, ale když ho vytáhnete za provázek, jak ho potom vracíte zpátky?“
„No“, šeptá, „já nevím jak ostatní, ale já používám tu lžíci.“