Zraněný Vinnetou dorazí do spřátelené indiánské vesnice, kde se jej ujme dívka nesmírné krásy pravící:
– Vidím, že můj bratr je zraněn, nechť nechá svou hlavu spočinout v mém klíně!
Vinnetou poslechne, uloží se do jejího klína a ptá se po jméně.
– Tak jako orosený kvítek svojí krásou osvěžuje pustou prérii, tak já svojí přítomností přináším půvab do této vesnice. Říkají mi proto Květana.
Vinnetou stále s hlavou v jejím klíně natáhne nosem trochu vzduchu a odtuší:
– Víš co, já ti budu říkat raději Ribanna…