Na světové vědecké konferenci skupina výzkumníků představí svůj nový, úspěšný projekt – tvoření člověka z hlíny. Po tomto odhalení se strhne vášnivá debata. Když už umíme vytvořit člověka z hlíny, potřebujeme my vůbec Boha? Vědci na konferenci se shodnou, že nikoli. Je tedy určen delegát, který to Bohu půjde oznámit.
Vybraný vědec se tedy se vším potřebným vybavením vypraví na Sinaj, všechno si nachystá… pak se podívá k nebesům, a odkašle si.
„Ehm… Hospodine?“
A z nebes se ozve mocný, hluboký, ale poněkud znuděný hlas:
„No?“
„Přicházím ti jako delegát světové vědecké konference oznámit, že lidstvo už umí stvořit člověka z hlíny, tak, jako jsi to udělal ty. Tedy už tě defacto není potřeba.“
„Fakt?“ ozve se překvapený hlas. „Stejně jako já? To mi teda předveď.“
Vědec se na tohle připravil. Přejde ke svému vybavení, nastartuje stroje, čapne lopatu, zaboří ji do země… a seshora se ozve:
„No moment, moment. Hezky ze svojí hlíny si ber!“
Přečtěte si také
Paní Čermáková
V jednom malém městě povolal právník k soudu jako svědka jednu starou paní. Když složila …