Jen nekecej

Zase jednou se to ve firmě trochu protáhlo. Hned po posledním diktátu se sekretářka posadí šéfovi na klín, začne ho hladit po temeni a s citem se mu prohrabává ve vlasech. Začíná to být příjemné, tak si nalijí skleničku. Stává se to stále důvěrnějším, když tu dáma navrhne jet k ní do bytu. Tam, po skleničce sektu, to začíná být teprve hezké. Po druhé skleničce se oba ocitnou v posteli a věnují jeden druhému dávku rozkoše. On najednou ustrne a koukne na hodinky. S hrůzou zjistí, že je již jedna hodina po půlnoci. O překot si navlékne svršky a spěšně odchází. U dveří se ale ještě obrátí k milence:
„Nemáš tu náhodu kousek modré křídy?“
„Jakou křídu potřebuješ?“ ptá se ona.
„No, kus křídy na psaní na tabuli.“
Žena se podívá do zásuvky a kousek tam skutečně najde. On křídu popadne a zmizí.
Doma ho již čeká manželka a vítá ho s otázkou:
“Kdes byl tak dlouho? S pravdou ven!“
On jí stručně vysvětlí:
„Zase jednou se to ve firmě trochu protáhlo. Hned po posledním diktátu se mi sekretářka posadila na klín, začala mě hladit po temeni a s citem se mi prohrabávala ve vlasech. Začalo to být příjemné, tak jsme si nalili skleničku. Bylo to stále důvěrnější a tu mi dáma navrhla jet k ní do bytu. Vypili jsme zase trochu sektu, vrhli se na francouzskou válendu a tam jsme se pořádně vydováděli, jak se sluší a patří. Bylo to tak úžasné, že jsem ani nepostřehl, jak se připozdilo….“
Manželka se na to jen usměje:
„Jen nekecej, zase se vytahuješ. Byl´s hrát kulečník, vždyť máš ještě křídu za uchem!“