Konal se jednou seminář pro manažery střední úrovně se třiceti účastníky.
Při poslední hodině praví lektor: „Pánové, na závěr si trochu prověříme úroveň vašeho všeobecného vzdělání. Uvidíme, jak na tom kdo z vás je. Tedy, já řeknu klasický citát a vy odpovíte.
Začíná: „Od ledu se osvobozují řeky i potoky…“
Nikdo neví, jen vzadu se hlásí malý Japonec: „Johann Wolfgang von Goethe, Faust, Velikonoční procházka 1806!“
Ostatní účastníci uznale mručí.
Další otázka: „Měsíc vychází, zlatem hvězd se odívá…“
A znovu, jak výstřel z pistole zezadu zazní: „Matthias Claudius, Večerní píseň, 1779!“
Manažeři se začínají cítit trapně a dívají se do země.
Lektor pokračuje: „Pevně přikováni k zemi…“ – „Schiller“, vyrazí Japonec, „Píseň zvonu, 1799!“.
To již manažery začíná rozčilovat a jeden v první řadě zamumlá: „Zasraní Japonci“.
A znovu se ozve známý hlas zezadu: „Max Grundig, CeBIT, 1982!“