Jako manželé

Několik lyžařů bylo v rakouských Alpách překvapeno sněhovou bouří a mlhou. Skupina propadla panice, jednotlivci se rozptýlili a každý lyžař se snažil zachránit na svou pěst.
Karel se probil chumelenicí k neznámé chatě. Ani ve snu by ho nenapadlo, že bude tak rychle zachráněn. V chatě byla dokonce postel, deky a spací pytel.
Najednou dovnitř vtrhla další osoba. Byla to lyžařka Klaudie, celá štěstím bez sebe nad svou záchranou.
Schýlilo se k večeru a bouře neutichala. Nezbylo jim nic jiného než v chatě vyčkat, až se počasí uklidní.
Museli pomýšlet na odpočinek a přespat. Karel, gentleman, prohlásil: „Vy, Klaudie, si lehnete do postele a já se uložím do spacího pytle.“
Sotva se Karel začal ve spacím pytli zahřívat, ozvalo se drkotání zubů: „Karle, mně je zi-zi-zima a mr-mr-znu.“
Karel otevřel zip spacího pytle, vstal, našel deku a položil ji přes Klaudii. Znovu se zachumlal do spacího pytle a po chvilce mu začalo být příjemné teplo.
Najednou se znovu ozvalo: „Karle, mně je zima, straš-strašná zi-zi-zima.“ Gentleman Karel znovu vstal a přehodil přes Klaudii další deku.
Když byl zpátky ve spacím pytli, ani nezavřel oči a už se zase ozval nářek. „Mně je stále ještě zi-zi-zi-ma.“
Karel na to odpověděl: „Klaudie, já mám nápad. Jsme tu vlastně sami, odříznuti od ostatního světa, nikdo se nikdy nedozví, co se tu odehrálo.“ Usmál se pod vousy a pokračoval: „Víte co? Začneme se chovat, jako kdybychom byli manželé!“
Klaudie v skrytu duše na takový návrh čekala a hned přitakala: „Ó ano, ano!“ Její hlas změnil intonaci a ona začala rychleji dýchat. „To bude krásné! Už se na to těším!“
V odpověď Karel zabručel: „Dobrá, miláčku, tak hezky vstaň a tu zatracenou deku si podej sama!“