Jeden malý chlapeček se vždy před spaním pečlivě modlil. Jednou si tatínek řekl, že si synkovu modlitbu poslechne. Tak večer zastavil s uchem na dveřích.
Synek odříkal Otčenáš a poté:“Dobrou noc, tati, dobrou noc, mami, dobrou noc babi, sbohem dědo.“
Druhý den dědeček umřel a tatínek si vzpomněl na divnou modlitbu a velice ho to překvapilo. Proto se večer zase zastavil u dveří a poslouchal:“Dobrou noc, tati, dobrou noc, mami, sbohem babi.“ A další den umřela i babička.
Tatínkovi už se to vůbec nelíbilo, a o to více ho šokovala večerní modlitba: „Dobrou noc, mami, sbohem, tati.“
Druhý den se probudil zpocený a nervózní. Celý den v práci se šíleně nervoval, kdy ho co potká. Odpoledne dorazil domů s úlevou, že den ve zdraví přežil. Manželka si všimla jeho nervozity a ptala se ho, jaký měl den.
Když jí odvyprávěl o té spoustě práce, tak ona:“Já taky měla dneska honičku. Jo, a slyšel’s, že prej umřel náš pošťák?“