Dva eskymáci brzy ráno vstanou a vyrazí přes zamrzlou pláň k moři na lov mrože.
Po dvou hodinách chůze přijdou k zamrzlému moři, vysekají v ledu velkou díru, nachystají návnadu a s připravenými harpunami čekají.
Za hodinu mrož vykoukne, oni ho zabiji a vytáhnou z vody. Popadnou ho za ocas a táhnou ho zpátky. Jde to ztuha, protože je to proti srsti a mrož navíc svými kly drhne o led.
Když takhle jdou tři hodiny a jsou teprve v polovině cesty, tak je potká bílý vědec, který je v Grónsku na vědecké výpravě.
Běloch je chvíli pozoruje a pak říká: „Pánové, proč ho raději nevezmete za kly a netáhnete ho za ně? Šlo by vám to pak mnohem lépe!“ A pokračuje v chůzi.
Eskymáci na sebe kouknou, pokrčí rameny a zkusí to. A skutečně, mrož se jim táhne mnohem snadněji.
Po hodině jeden z nich promluví: „Ty, to je fakt divné. Běloch. Cizinec. Teprve pár měsíců tu je a takhle skvěle nám poradil.“
Ten druhý zavrtí hlavou a říká: „No, já nevím, jestli nám poradil opravdu tak dobře. Podívej, jsme zase zpátky u moře.“
Přečtěte si také
Paní Čermáková
V jednom malém městě povolal právník k soudu jako svědka jednu starou paní. Když složila …