Paní učitelka na základní škole probírá s žáky občanskou výchovu a vysvětluje, co to jsou národnosti a co to znamená být Čechem.
Poté žáky vyzve, ať zvednou ruce, jestli jsou také Češi.
Děti, i když tomu příliš nerozumějí, všechny zvednou poslušně ruce.
Jen holčička v poslední řadě neudělá nic.
„Copak je, Alenko, proč jsi nezvedla ruku?“ ptá se učitelka.
„Protože nésu Češka,“ odpoví samozřejmě holčička.
„A co tedy jsi?“
„Su hrdá Moravanka.“
Učitelka se zatváří nazlobeně, že jí někdo odporuje, a zeptá se:
„Proč si o sobě myslíš, že jsi Moravanka a ne Češka.“
„No moja maminka je Moravanka i můj tatínek je Moravan. Tak su i já Moravanka.“
To učitelku dopálí.
„To přece není důvod! Co kdyby tvůj tatínek byl vůl a tvá maminka byla kráva, pak bys byla co?“
Holčička se zamyslí a usměje se.
„Potom bych byla Češka.“
Přečtěte si také
Dobré způsoby
Během hodiny, ve které se snažila žákům vysvětlit dobré způsoby chování, dala jim učitelka tuto …